Eli, mám to trochu podobně. Dřív jsem byla blázen, aby vše bylo hotovo. Doma, zahrada... pak si člověk uvědomí, jak ten čas letí a taky si radši sednu a povídám s dětmi , přesně s tou myšlenkou Jak dlouho o to asi budou stát?
Je dobře, že je Tonda jaká je.
babkaela napsal(a):
Aleno, nezoufej, já ještě nemám ani vše poryto
. Rajčata konečně začala klíčit (měsíc téměř zpoždění ve výsevu), jsem neschopná asi, papriky by potřebovaly přepikýrovat, celer jakbysmet - ale kam s nimi, ve skleníku zima a jinde místo není ... zaseto nic. Aaaale - na Velký pátek jsme měli k obědu noky s vajíčkem a náš salát ... skoro bez mého přičinění ... nechala jsem záměrně vysemenit trhací salát ve skleníku a kousek neporyla, přes zimu a začátek jara narostl na ... jak říká Lada "berný".
Dnes jsem měla našlápnuto, že půjdu udělat výsevy majoránky, anýzu, koliandru a nějakých kytek ... prdlačka ... bylo mi milejší sedět s vnučkou - mám jen jednu - a pindat o úplných nesmyslech ... jak dlouho ještě bude mít chuť s babkou si povídat ... užívám si to, co je teď ... co bude, bude, co nebude, svět se qůli tomu nezboří ... a asi ani nezchudnem ... aaa - včera byla naše Tonda na okresním kole matematické olympiády (možná - jsem asi příliš sebestředná, že si myslím, že mám na tom trošku podíl ... asi ne, včera zrovna řešila, že jen ona a Vráťa měli správně test na shodu podmětu s přísudkem, říkám jí, že je dobrá a ona na to - kdybys mě furt neprudila, nevěděla bych to) - z ušlápnutého, za babkou se schovávajícího "káčátka" (říkala jsem vždycky - "Tondo, to dáš, a když nedáš, o hovno jde, ale máš na to") je najednou seběvědomé, občas trochu drzé, stvoření - asi puberta.