Ale zatím je to nefotitelné, protože jak je to velké, tak to je jak když plivne, a to jich tam je opravdu hodně.
Obrovské!!! Ale zatím je to nefotitelné, protože jak je to velké, tak to je jak když plivne, a to jich tam je opravdu hodně.
Měli jsme u chlapa takovou nevzhlednou předzahrádku - jeden několikametrový smrk, poléhavý jalovec a vypelichanou thuji, pod tím "trávník" = samý pýr. Tak jsem rok naznačovala... až to k mé spokojenosti konečně lehlo ... nikoliv popelem, ale prohnal to štěpkovačem, byla z toho Tatra štěpky. Všichni kroutili hlavama, co s tím jako hodláme dělat... ještě bylo té štěpky málo!
Na půlce je teď jedlá zahrada - borůvky, rybíz, aronie, muchovník, jahody normální i lesní, brusinky, převislá moruše, na druhé půlce vřesoviště - tisy, vřesy, vřesovce, sagina, rododendrony, azalky, okrasné trávy, dlužichy.
Pak je tam takový pás kolem lavičky, tam jsou hortenzie Anabelle, hosty a stálezelené keříky. Doufám, že to přežije bez velkých ztrát zimu.
Vše jsem se rozhodla udělat v zeleno-bílé. Ale nevěřily byste, kolik "odstínů" bílé existuje!!! 
Zelenobílá, žlutobílá, krémově bílá, bílá s růžovým nádechem... no prostě se tam ty barvy stejně protlačily, byť v nádechu.
To samé listí... je to sice "jen" zelené, ale něco je svěží zelená, něco tmavá, něco spíš do žluta... a podzim tím zamíchal úplně, borůvky jsou teď skoro rudé. A to čekám, až zčervená brslen křídlatý ve vřesovišti, to má být nějaká novinka a má být opravdu zářivě červený. 
Ta příroda si prostě dělá, co chce...