Skořápky jsem svědomitě leta dávala ke clematisům, až někdo někde napsal, že dělal odborný experiment a že je to nula nula nic, spíš jen pro dobrý pocit, než že by to dodalo vápník. Uvolňuje se z těch skořápek velmi, velmi pomalu a v malém množství, to znamená, že ani těm kyselomilným hortenzkám zřejmě nijak neublíží.
Jedlou sodou jsem letos zalévala rajčata, prý jsou odolnější proti plísni. Ale nevím no... možná to je takové "jedna paní povídala"...
Jedlá soda je ale naprostá bomba na praní - změkčuje vodu a tím pádem špína letí krásně dolů. Namáčím do toho kluků bílé ponožky (zásadně trvají na bílých, asi proto, že je na nich lépe vidět bláto a antuka 
) a neustále jsou jak padlý sníh. Jednou syn dovezl tašku bílých ponožek, které vozil opakovaně na fotbal a pral si je sám, že je asi jako už vyhodíme. No byly spíš černohnědé, než bílé. Namočila jsem je do jedlé sody a namydlila mýdlem s jelenem. Odvážně jsem to pak do pračky dala na 60, protože zadání bylo: buď budou zase bílé nebo popelnice. 
Ta bělost mi málem utrhla oči, když jsem to věšela. 
Omlovám se tedy za odbočku, ale cítila jsem občanskou povinnost se podělit. 
Podobnou funkci zastane i prášek do pečiva, když není k dispozici soda. Jo, a taky je fajn přidat do pracího cyklu pár lžic octa. Výborně to odstraní ponožkový zápach (a to si umí představit asi jen matky fotbalistů, co je to za sílu!) a zároveň to čistí vodní kámen v pračce. Miluji tyto multifunkční věci.