Víš, já zase tolik starostí nemám, nechodím do práce už 37 let (do p... sí boudy, jak já bych do práce ráda šla ... aby mne občas vytočil někdo jiný než moje rodina a ostatní zvířena) ... proto si pamatuju skoro zbytečnosti.
Ožírání na růžích, azalky nemám, jsem nechápala loni, až jsem konečně vzala brýle - hoooodně blbě vidím, brýle nenosím, furt mi padaji nebo mi je berou psí holky nebo, lepší je někdy nevidět - mám tu nepořádek - sundám brýle a je uklizeno - ach, jo moje asociace a zamotávání se - s brýlema jsem na růžích našla takové úúúplně mrňavé bouďáčky, šnečky, ne slimáčky, opravdu zvládli ožrat každý pupen či lístek. Nebo možná lalokáči - ty jsem při mé hmyzí zahradě ještě nenašla (ťukyklep).
Kdyby výlet náááhodou vyšel ... co já vím, nevím, netuším, skorosnacha má další dva koně, další starost (asi bych takle na sklo dávat neměla) času čím dál tím méně ... proto jsme usoudily, že v úterý na vše zapomeneme a pojedeme s našimi důchodci na zájezd do Jindřichova Hradce na zámek a další co bude k vidění ... bude to zas zážitek na zbytek života ... holky bereme sebou Tondu a Lauru - aby nás pohlídaly.
A naštěstí, zatím, nebude trvat dlouho, ve vymývání mozků dětem a nasměrování se kam mají patřit, jsme ve zpoždění.