Aleno, držím pěsti borůvkám, aby přežily. Moje sestra u K. Varů měla snad víc než dboumetrová keřiska, mraky borůvek ... u nás nejdou ani náhodou, už zkoušet nebudu, stejně je nikdo nemá zas tak "oblůbené" (jak by řekl dědek). Na zobání mají muchovník.
Kamčatky, ty úplně první, které se tady v prodeji objevily, měla ráda Tonda, první plody k sežrání na zahradě, dědek ani nikdy neochutnal - prý potkání hovínka. Ale dělala jsem z nich i marmeládu, byla dobrá.
Višně jsou docela poslední dobou velice náchylné ovoce, máme sladkovišeň, taky nějakou klasickou, taky plstnatou - na monilii trpí všechny - nestihla jsem postříkat bo přeprchalo - snad zítra - co mne ale, v mých letech, udivuje - nikdy višně nebývaly červivé, poslední roky hoooodně - dělávala jsem višňovou marmeládu i sušila, už se na to můžu ... dědek obere a udělá višňovku - likér.