A asi i stresu bylo mnohem méně.
Pinko, nejen s dobrým trávením. Myslím, že naše generace, možná trochu ještě naše děti, ale ty už tolik ne, i se slušnou imunitou. Nikdo se s námi tak nemazal a stále nás neudržoval v čistotě. A asi i stresu bylo mnohem méně.
Když jsme u třešní, vzpomněla jsem si na takovou příhodu z dětství. Jako dítě jsem jezdívala s rodiči občas na neděli, soboty byly pracovní, k babičce ze strany mé mámy. Už snad v důchodu nebo těsně před chodívala pracovat do drůbežárny. To měli hned za zahradou baráku. Veliké oplocené prostranství s halami pro slepice, které ale chodily ven. Tam byly tři obří třešně.U nich žebříky. Klíče od branky drůbežárny byly pod tvrdou kontrolou, aby nedocházelo k nekontrolovanému přecpávání třešněmi. Branka nebyla překážka, lezly jsme tam se setřenicemi přes kliku. Jen se přehoupla noha. Ta mi jednou ujela po klice a rozervala jsem si kus stehna o rezavý drát.Možná tam bylo i nějaké to slepičí ho... 
Samožejmě to nebyl důvod trestnou výpravu ukončit. Vrátily jsme se z hraní až někdy navečer před odjezdem domů. To mě převlékli do cestovního slušného odění a při tom se přišlo na tu ránu.Otec i matka byli doktoři. Nastala polemika stran nějaké dezinfekce a případného šití. Otec byl rozumější, vzhledem k uplynulé době by už věc tak nějak ponechal.Máma trvala na ošetření. Strčili mě do vany, ránu pomydlili a tak nějak orvali kartáčkem. Pak mi to polili nějakou kořalkou, co byla v dosahu. Na závěr jsem dostala na zadek. Šití se nekonalo, nebyl čas, už jel autobus a navíc by se muselo někam do špitálu. Srostlo bez problémů a zánětů. Jen to chvíli déle trvalo. Asi by to nějaký ten steh sneslo.