irisko, no já jsem na stříhání vůbec ulítlá. Občas si říkám, že bych něčemu mohla dát šanci a nechat to poporůst. No a co myslíš? Za týden psychicky nevydržím a už se po tom sápu s nůžkama :D.
Nejstrašnější na tom je, že mě to přepadá i na návštěvách u známých a přátel, takže po půlhodině, kdy se hrozně přemáhám, nakonec vyhrknu: Máte tady zahradnický nůžky? Objeví se děs v jejich očích, padne lítostivá věta: "To nám tady zase nic nezbyde ", ale donesou... vždycky nakonec donesou