Víš, taky už jsem vzdala .. hlavně, že něco kvete (není to občas k nas.ání ?) ....
Kdysi před mnoha lety můj nejstarší absolvoval jakýsi roční kurz (ono to zas nebylo jen tak, byl to docela záhul - a fotky z naší zahrady byly jeho závěrečné práce) o zakládání přírodních zahrad ... tehdy pracoval a vlastně i tak nějak spolupracoval na vytvoření volnočasového environmentálního střediska, chtěl aby bylo vzorové, ukázkové, jak má opravdu vypadat ... vycítil ... na dlouhé povídání, raději řešit nebudu .... noooo a tehdy se potkal s panem Peškem, s lidmi s Floriantusu, se spostou perenářů a jiných ... shodli se všichni ... "pudová záležitost " - buďto to pude nebo nepude - Alena píše ZZ - co neprosperuje, nemá smysl se s tím zalamovat .... za svoje zahradnické či zahrádkářeské působení jsem se setkala s tolika lidmi, rostlinami, stromy .... dnes už jsem opravdu ráda, že něco kvete ... teď kvete úžasně kdouloň, prší, nefotím.