Kdysi jsem byla "sběratelka", chtěla jsem co nejvíce druhů a mít opravdu takovou sbírku. Po letech zachraňování a léčení chudinek, jsem se posunula do fáze, kdy to, čemu se daří, odrýpávám a rozsazuji nebo stříhám a množím. Takže barvy dlužich už se "smrskly" asi na 3, které prosperují a nežerou je tolik lalokáči. Občas kouknu na staré fotky a postesku si, co všechno zařvalo a kolik vzácností jsem tam měla a kolik v tom bylo samo i peněz... ale... co už. Takhle jsou tam aspoň keře a kytky, co k nám tak nějak patří a ty speciality holt budu obhlížet na fotkách. Lepší bujná "obyčejná" zahrada, než skomírající skvosty.
Tak ať nám to roste.