No to je nádhera. Miluju pohled do dáli, na hory a lesy, a nikdy se mi to neomrzí. Jedním slovem závidím. Kdysi než vyrostl sousedům ořešák do obřích rozměrů, jsem měla výhled přes údolí na zalesněný kopec a stráň s pohodnicí, která je zrekonstruovaná na chalupu k trvalému bydlení, vzdálená asi pět km. Večer bylo vidět, když se v chalupě svítilo. Teď je vidět jen kousek střechy, ale jen v zimě, když ořešák shodí listí. Děkuju a omlouvám se, že jsi mě na to musela upozornit.