Je to odsud asi 30 km směr Sázava a vůbec jsem netušila, že v okolí něco podobného je, tak jsem vyrazila.Krajina je už mírně kopečkovitá a Zbraslavice jsou léta rekreační oblast. Charakter vesniček tomu i odpovídá. Včetně velmi ale velmi pomalého životního tempa. Jel se mnou synátor, tak abych mu zpříjemnila cestu, viděli jsme v jedné vesničce, myslím, že to byly Černíny, stánek s domácími klobásami z udírny, zastavila jsem. Čekali tam už dva chlapíci v montérkách. Myslela jsem, že čekají na objednaný materiál. Ale asi po deseti minutách, kdy jsme pozorovali paní kráčející velmi volným tempem mezi domem a stánkem s nějakými krabicemi, došlo nám, že se obsluhovat asi nějakou dobu nebude.Myslela jsem si, že v těhle případech se třeba šoupne cedule, příjem zboží anebo odbydou dva zákazníci, víc nás tam nebylo, zcela mrtvo. Ale asi tam čas plyne nějak jinak a mění to i ustálené zvyky.
Prodejnu jsme nahledali bez problémů. Kdysi to bývaly velké stavebniny. To si pamatuju z dřívějška. Moc jsem toho nepofotila, hodně je toho na stránkách. Určitě by se tam nakoupit a vybrat dalo. Ale skutečně by musel člověk mít pět šest nádob a už nikde nic nerozšiřovat. Cenové relace jsou dost vysoké. K mání byli i velcí lvi. Mimo spousty jiných sošek. Ti asi pro jistotu ani nebyli oceněni. Podstatně menší vzpínající se koňské spřežení obnášelo 23tisíc. Inspiračně jsem ofotila truhlíky s kamínky. Měli tam víc nádob stejnou technologií. To by asi nebyl problém vyrobit si sám. Co mi příšlo jako komerčně nedotažené bylo velmi malé a nenápadité množství malých nádob. Za tu chvíli, co jsme tam byli, zastavilo tam asi pět aut. Velké věci nekupovali ale podle diskuse, když už tam byli, něco menšího a pěkného by tam nenechali.