Musím říct, že ty moje holky-žížaly hnojní-opravdu miluju!!! Ony jsou snad víc pracovité, než já.
V dubnu jsem dala na dno vyvýšených záhonů drobnější větve, nasekané okrasné trávy, kartony, logr, veškerý čurbes z kuchyně, slupky, skořápky, nasekané kopřivy a trochu posekané trávy. Do toho jsem přidala násadu hnojních žížal - jedno větší klubko. Na to vrstvu substrátu a zasela jsem do toho nejdříve ředkvičky, potom saláty a teď tam jsou rajčata.
Jenže jak pořád pršelo, byly tam už takové rybníčky, že jsem se o rajčata bála, tak jsem to včera vybrala s tím, že to nahradím suchým substrátem a přidám tam i keramzit, aby to případně trochu té vlhkosti vzalo. No a nevěřila jsem vlastním očím. Nejen, že žížal tam bylo snad tisíce!!!, ale... vše rozložené, žádné kousky, jako bych tam prostě nic takového nedala! (zůstalo tam jen trochu větviček). Je to neuvěřitelné a hrozně mě tento proces baví. A ta stojatá voda jim vůbec nevadila, naopak mi přišlo, že si to užívají jak lázně. Takže jsem všechno vynosila na záhony, holky jsem zamulčovala trávou, ale nevím, jestli tam vydržej, protože ony prostě nejvíc milují ten kompost a na záhonech k vidění nejsou. Ale nechtělo se mi to přebírat, snad si případně domov najdou nebo se kosí miminka budou mít prostě dobře. Koloběh přírody je neúprosný.
Kam se hrabou "obyčejné" dešťovky (rousnice)... ty jsou proti těmto lenoši. Za tři měsíce mi vyrobily krásný vermikompost.