. Radovala jsem se snad víc, než kdybych vyhrála milion. Miluju zažívat na vlastní kůži tyto přírodní procesy. Kéž by se k tomu lidé začali navracet.
Chvála hnojním žížalám! Ty holky odvedly neuvěřitelný kus práce... Na podzim jsem obrátila dnem vzhůru drátěnou klec na morčáka, kterého už nemáme. Vystlala jsem to černou netkanou textilií a na dno udělala pár nevelkých děr, aby žížaly měly případně kontakt s půdou. Do té drátěné klece vystlané textilií, aby z toho nic nevypadávalo, jsem vršila někdy od začátku podzimu všechno možné - ostříhané trvalky, okrasné trávy, posekanou trávu, shrabané listí, odpady z kuchyně - slupky z mrkve, brambor, rajčata, která už nebyla nic moc, slupky z okurek, kávovou sedlinu, slupky od banánu, skořápky z vajec, sáčky od čaje... no prostě vše, co mi bylo líto hodit do koše a bylo "bio". Do klece jsem potom dala kyblík hnojních žížal (tenké červené), které jsem si vyryla na kompostu a vypustila je tam... a doufala, že se jim tam zalíbí a "přežijí". Na podzim, kdy to bylo už úplně plné, jsem to překryla vrstvou shrabaného listí a na to jsem dala vrstvu koupeného substrátu, do toho jsem vysadila sazenice jahod. Jahody už letos odplodily, tak jsem je přesázela do nádob a rozhodla se prozkoumat, co vzniklo pod nimi... no nestačila jsem zírat. Neuvěříte mi, ale kromě těch skořápek a pár klacíků, co jsem shrabala společně s listím, tam není nic!!! Vše rozloženo. Když jsem zmáčkla ten kompost v ruce, voda nevytékala a zůstala mi v ruce krásná hrouda. A jak to voní ... jako kdyby to byla jen čistá listovka... ale není. Takže jsem z toho malého prostoru vybrala 5 pytlů kvalitní zeminy! Já se radovala jak malé dítě :). Jelikož už pár týdnů kupím v jiných pytlích zelený odpad ze zahrady, tak jsem je tam postupně vysypala, prosypala posekanou trávou, zbytky z kuchyně, a prosypávala jsem to tou hotovou zeminou, ve které se to jen hemží žížalami. Jejich počet se snad zdesetinásobil, jsou na každém centimetru snad! Mě to tak baví, že si člověk takto jednoduše, za období od listopadu do srpna vytvoří takhle hodnotnou zeminu. Jsem se prostě musela podělit . Radovala jsem se snad víc, než kdybych vyhrála milion. Miluju zažívat na vlastní kůži tyto přírodní procesy. Kéž by se k tomu lidé začali navracet.
Až to bude plné, chci na to zkusit vysadit třeba půdopokryvné růže... uvidíme, jak se jim tam bude dařit.