Tak jsem odnesla pepino do tepla prádelny a utrhla první plod. Na třetím obrázku je vidět i čumáček našeho nedočkavého bígla, který chtěl taky ochutnat. A jak to chutná - no kdybych si to sama nevypěstovala a netěšila se na to jak malé dítě, tak bych řekla, že nic moc, ale takhle si to tu vychutnávám a opájím se pocitem, jak jsem šikovná, když se mi to podařilo dovést až do zralosti. 
Ale po pravdě - chuť i vzhled trochu jako ty žluté melouny, ale míň sladké. Prostě sníst se to dá, ale že by mě to nějak oslnilo, tak to ne. Ale za rok budu pěstovat zas. Duše zahrádkářova miluje pozorování procesu růstu, kvetení a plození, které se děje jeho přičiněním. Nejde o výsledek, ale o ten proces (vlastně trochu přetransformované - není důležité vyhrát, ale zúčastnit se). Věra