Regi, myslíš olizování příborového nože paní Dr. či co ... já, jak jsem napůl hluchá a moc se do společnosi jiných lidí krom své smečky nedostanu, si všímám, bohužel, různých "extravagancí" ... můj problém, můj boj.
Tentokrát jsem opravdu měla dost dělat sama se sebou a moc si nevšímala kolkolem (nejen já, potili jsme se téměř všechny "jak dveře od chlíva" jak se u nás říká). Jediná jsem šla proti konvencím a "tvořila" na zemi, na podlaze, nevydržím stát dlouho u stolu, mám to tak, naučila jsem se s tím žít. Jedna z dam za mnou přišla, že taky dělá na zemi v pokleku nebo podřepu, jen jí to přišlo žinantní a kroutila se jako žížala u stolu ...
Zajímavé zážitky ... ony byly všechny zaujaté svou tvořivostí, že se ani moc neklábosilo ... jo, asi jo, ... Tonda mi potom vyprávěla, že jedna z dam měla nějaký asi půlhodinový monolog o čemsi ... zachytila jsem asi 10 slov. NIkdy jsem v tomhle klubu nebyla všem je tak nějak kolem 60ti (tím neříkám, že jsou senilní a na odpis, ony jsou velice akční, většina chodí do práce a mají spoustu jiných aktivit).
Já vzala sebou (do psí boudy - nevím jak je spisovně, onehdá jsem při jakémsi kvízu pohořela na tomhle) do téhle společnosti Tondu a její spolužačku - ony si tam udělaly, umotaly věnečky, ne na hrob, na dveře - nikdo s nimi problém neměl, ony si dělaly svoje, kamarádka občas radila jak mají dělat (poděkovala jsem jí následně) .... noooo, holky si potom domluvily, co já musela odběhnout krmit zvířectvo, že mezi ně půjdou dělat adventní věnce ... na stranu druhou mi přišlo úžasné, že tahle mláďata jsou schopna si s téměř seniory něco domluvit. Samo, nechválím sebe, chválím tyhle velké a mladé dámy ... i když Tondy spolužačka měla na počátku oči navrch hlavy.
Tohle jsme vytvořily ... 1. a 2. na dvojhrob (jeden mým druhý chlapovým rodičům), 3. na takový maličký urnový (tam jich bude víc a větší se nevejde), 4. Tondy výtvor - prý na dveře do domu.
Většina ale dělala vypichovanou vazbu do různých misek a mís, někdo je vázané kytky - já umím jen tyhle "rozevláté".