Zůstalo mu to doteď.
Asi před týdnem jsem potkala v trhu bývalou sousedku z paneláku, zubařku. Chodívaly jsme si vzájemně zalévat kytky. Neviděly jsme se skoro dva roky, probraly jsme toho, že jsme málem vystály dolík. Ptala jsem se, jestli má ještě ty svoje muškáty. Měla je ještě po mamince. Taková zvláštní jemná růžová, nedělají velké koule, květy neopadávají a tudíž nedělají tolik nepořádku. Pár jsem jich od ní měla ale uhynuly. Dneska mi volala ať se u ní stavím, že si je na balkoně trochu posune a darovala mi celý truhlík.
Dlouho jsem je sháněla ale nikde jsem na ně nenarazila. Už to musí být velice starý kultivar. Má je na balkoně na zábradlí i na oknech. Pomalu v šestimetrové délce je to krásná podívaná.Původně jsem se domlouvaly, že uděláme koníky. Pak se jí to rozleželo v hlavě ať mám potěšení už teď. Udělala mi velkou radost samozřejmě. Narazila jsem taky na jejího manžela. Ten se vůbec nezměnil. Omluvně jsem říkala, že ho nechci připravit o parádu ale....Přerušil mě, že kdybych jich odnesla polovinu, vůbec by se nezlobil. Už před skoro čtyřiceti lety nadával na muškáty k zimování v panelákové chodbě. Zůstalo mu to doteď.