Je to hned radostnější den. Já se ráno rozplývala nad azalkami, jak nakvétají, trefila jsem skoro všechny barvy až na bílou. Ty měli už skutečně opadávající a odkvetlé. Jiná várka. Dědek jen obrátil oči v sloup a pokračoval v chůzi.
Ale musím říct, jak je měl před oknem v kuchyni, tak tam pohledově chybějí. Je to najednou prázdné. Teď už nemrzne, tak by mi je vynášel ven. Tam už není dvojaté okno. Budu mu tam muset něco kvetouího vymyslet