Když tak o tomto témtaku přemýšlím tak mám občas rozporuplné pocity. Žijeme s tchýňkou společně pod jednou střechou okolo 23 let. Musím říci, že vše je asi založené na vzájemné toleranci. Žádné větší konflikty nebyly a pokud žil ještě i tchán tak vše bylo v pohodě ale když před dvanácti lety odešel, začala se více soustředit na naše děti a občas mi to dalo hodně sebezapření .... Podotýkám, že i manžel když chtěl jít na pivko s kamarády tak z domu mizel tajně aby o tom nevěděla ( v pětačtyřiceti trochu legrační představa). Pokud mohla dělat na zahradě já tam ze zásady nechodila, protože jsem si nemohla udělat vůbec nic podle svého. A tak až teď můžu postupně říkat, že je to moje království. ....Snad právě po tomto dlouhodobém soužití si myslím, že je lepší žit odděleně. Nebo ať mne radši zahrabou