I já naprosto souhlasím s Ladou, i to je moje filosofie. Před pěti lety jsem vyfasovala
báječnýho manžela, který však byl od maminky naučený, že mu vše servírovala pod nos. Nic proti, je v důchodě a je to její jediná zábava. Když jsem mu oznámila, že pokud mám pracovní směnu na hotelu, kde je pracovní doba klidně od osmi do deseti včera a další den znovu, že tedy opravdu si musí uvařit sám, byl naprosto zděšený. Ale já neustoupila. Sice zpočátku to byly samé řízky nebo smažák, ale dnes už umí asi deset jídel a co neumí, v tom mu poradí děti, takže vaří společně.
Tchýni se to sice moc nepozdávalo, zpočátku se mi snažila do všeho kecat, ale když zjistila, že se mnou nehne, vzdala to a dnes už máme spolu vcelku slušný vztah, i když jsme dost rozdílné. Ale respektujeme se.
Jinak co se týče jídla, tchýně vaří a hlavně peče poctivě, jenže všichni v její rodině mají kolem 130 kg a s tím spojené zdravotní problémy. Když se manžel ještě v době kdy s nimi žil vzbouřil, začal sportovat a omezovat se v jídle, podařilo se mu shodit na 90 kg, chtěla ho hnát na vyšetření, že prý má určitě rakovinu