Anavi nejspíš jo. Ale když je tu řeč o těch tchyních, snachách a zeťácích, tak mi to zamotalo hlavu.
A k tématu. Má tchyně je skvělá. Ovšem do momentu, než se mi snaží vnutit domů nějaký jídlo. Mám pocit jako bych neuměla vařit. 
Jsem držka, tak jí vždy ve srandě řeknu, že jim taky začnu nosit, co jsem uvařila. Naštěstí je v poho. Nikdy jsme mezi sebou neměli roztržku (a to jsme tam téměř rok bydleli společně). A i když už bydlíme ve "svém", tak se stejně vídáme denně, protože máme na zahradě psa. Spíš mám pocit, že jsem ji i pár věcí naučila. Dřív nebyla moc pokroková - a já ji vždy nenásilně na něco navedu. A teď si to nemůže vynachválit a říká, jak to mohla dělat takhle zastarale. Fakt si na tchyni stěžovat nemůžu. Beru ji jako druhou maminu a kamarádku. A jsem tomu ráda. Díky Bohu za to. Mít nějakou semetriku, která do všeho kecá.... s mou povahou by to asi moc neklapalo.