Nějak jsem nad tématem "tchýně" přemýšlela v době, kdy tu byli rodičové Vícepůlky na návštěvě. Vztah tchýně-snacha tvrá kratší dobu než vztah matka-dcera. Tím pádem dochází k mnoha nedorozuměním, střetům a konfliktům. Navíc má matka na mě hned pozná, kdy kolem mě má chodit po špičkách, kdy nerejpat a kdy jsem zvědavá na její názory a připomínky. Ví, že když jsem jak papiňák, tak nemá pod ním zesilovat plamen. Zná mě celý můj dosavadní život. Nějak si vzájemně tolerujeme svoje chyby a nálady (spíš ona ty moje). A taky trochu víc kopíruji osvědčený, či neosvědčený, model chodu domácnosti mých rodičů. Ať se to Vícepůlce líbí, či nelíbí. Jsem prostě už starý pes a starého psa novým kouskům nenaučíš
Tchýni znám proti tomu velice krátce, asi 1/7 svého života. Jsou věci, které by určitě dělala jinak. Snažím se vyslechnout její názory a dělat to podle svého nejlepšího svědomí a vědomí. Některá vyřčená slova tchýní mě docela zabolela. Asi jsem moc vztahovačná (a k tomu ještě ty hormony...). Je to babička mých dětí, tak se snažím o toleranci a pochopení. Občas to zaskřípe, ale to k tomu učení patří. Rodiče Vícepůlky mají odlišný styl života než mí rodiče. Vyhovuje jim. Mě zase vyhovuje ten můj.
Jo, a dělí mě od nich asi 250 km 