Ladule-věř mi,že ho máš sice moc ráda,ale asi by ses celý život trápila.
Já měla před manželem kluka,byly jsme spolu 4 roky a poslední rok jsme spolu bydleli.Jenže pořád mě za něco nadával,třeba vysála jsem a on najednou chodil po čtyřech a vybíral mě vlasy v koberci,nebo mě při vaření něco spadlo a on hned nadával,že tu mám bordel.Má mamka vždy když ke mě přišla,tak říkala,že ani na sále tak sterilně nemají,ale on si vždycky něco našel.Další příklad-byli jsme si sednout s jeho kamarády a on najednou na mě "čumíš jak pi.....měl samozřejmě popitý.Naštvala jsem se na něho,ale druhý den přišel s prosíkem a já mu zase blbá odpustila.Pak už to jen pokračovalo tak,že mě ani nepohladil, o posteli ani nemluvím.Měl mě podchycenou.Několikrát jsem si s ním chtěla promluvit,ale on jen "ale prosím tě"jako kdyby mě bral spíše jako mamku.Pak jsem se dokopala k tomu,že se s ním rozejdu,nevěři tomu,myslel si,že si dělám srandu.Na kolenách klečel a brečel že se změní.Já jsem odolala a dnes vím na 100% že by se nezměnil.Občas se sejde s mým bráchem a říkal mu že je na pořádek ještě horší jak byl.Děti by mít nemohl,kvůli jeho pedantství a ani by si mě asi nikdy nevzal.To by bylo ale na knihu.Zjistila jsem pak že si vodil ženskou do mého byt,tak to pro mě bylo nejhorší,ten pocit,že byla v naší posteli.Dnes jsem ráda,že jsem to udělala,měla jsem tenkrát také malé sebevědomí,né kvůli váze,kvůli něčemu jinému.Mám hodného manžela,nikam nechodí,jen tak3x do roka na pivo,máme spolu dvě holčičky a jssem nejštastnější na světě.Vím je to něco jiného jak u tebe,ale věř mi taky jsem se hodně natrápila a věřím,že na tebe taky čeká někde princ,který ocení jaká jseš a bude tě mít moc rád a tohle ti dělat rozhodně nebude.