Jednou jsme se vraceli z celnického bálu na Folmavě. Musel jsem mít v krvi zbytkáč jak hrom a pan režisér Kabelík s chotí na tom byli stejně. Zastavil jsem ve vyhlášeném motorestu Na bouchalce a objednali jsme si jediné co opilecký žaludek zvládne - česnečku. Než nám ji přinesli, pan režisér mi vyprávěl co budeme točit příští týden v nemocnici v Olomouci u pana profesora Šerýho. To je vám, Honzíku, taková zvláštní nemoc, to člověk něco sní a po chvíli se mu to co spolknul vrátí zase do pusy, jako u krávy a on to polyká znovu. Paní režisérová zmizela na WC a když se vrátila, polévka byla na stole a ta dáma zcela nedámsky pravila panu režisérovi: Sežer si to sám, prase! Od té doby vím, že o divertiklech jícnu se před a při jídle nemluví!