Eli, s tím nezájmem o malou ze strany druhých prarodičů je to moc smutné... nechápu tyto věci, ale neuděláš s tím prostě nic.
Jinak je pěkné, že ses tak vypiplala a jsi tady.
babkaela napsal(a):
Asi jsem opět úúplně poslední, všem Lenkám .... vše nejlepší, hlavně kopec zdraví
TAKu, chci věřit, že vaše mikromiminko to dá ... opravdu je to bojovník .
Zažila jsem kdysi v pradávnu (45 let zpět) na jakési praxi na SŠ, miminko se vešlo do dlaně ... cca o 30 deka větší, máma se ho zřekla, vypiplali, vychovali z nejhoršího v nemocnici a potom kojeňáku, adoptovala nějaká rodina ... nooo, doneslo se mi, Brno je dědina, tak nějak všelijakými oklikami (mám kamarádky, které taky adoptovaly téměř mínusové děti) ... tenhle pidi klučík není sice VŠ, ale je pracovitý, spořádaný, super chlap a otec 3 dětí.
Kaaj Zuzka jasný příklad bojovníka . Moji paní Dr. obvodní také babička odchovávala "v troubě" - jako kdysi vzpomínal Menšík - no, ona jí má trochu za zlé, že ji krmila potom hustýma polívkama - váží snad víc než metrák, je o pár kroků starší než já..
Já jsem narozena v 8. měsíci, máma cestu do porodnice tak nějak dala, já bych ji nedala, vím jak je to daleko peškom, zkolabovala hned u vrátnice. Mne křísili, vážila jsem tak nějak do 2 kil - proti 0,5 kg obří dítě - vyměňovali (už tehdy ) krev (táta - máma + a u mne se nějak zašmodrchalo) - dalšího rána prý nedožiju - 3 hod. po porodu mne máma v nemocniční kapli nechala pokřtít (zpětně čučím, že v roce 1956 tohle fungovalo), nechtěla nechat pohřbít nekřtěňátko ... díky bohu (jak v něj nevěřím), teda díky Matce přírodě ... vrátila jsem jim to tak nějak snad, dopečovala jsem je, když už byli nemohoucí.
Doprkna ... zase jsem úplně jinde, v nostalgii ... moje asociace jsou snad už na knihu, nikdo by nečet .. my dnes řešili (já ne, to dědek), že druhý děda s babkou nemají absolutně žádný zájem, že u nás je dcera jejich zemřelé dcery ...
Opravdu super ... pro všechno nejlepší ...