Kájo, děkuju. Měla jsem je už v lednu, ale musela jsem oslavu odložit o dva měsíce, abych si ji mohla pořádně užít.
A povedlo se. Sice přípravy byly trochu náročnější, ale stálo to za to. Všichni dorazili, všichni se bavili, a to bylo nejvíc.
Tak na mě už nějak dopadá ta nostalgie a tááák. I při děkovné řeči jsem měla na krajíčku. Stárnu no.