Pojďte se podělit o vaše zážitky, veselé i vážné historky, které denně prožíváte. Na chatu často vznikne vtipná debata, ale s rychle přibývajícími stránkami mizí v propadlišti Weeku a tak se mi stává, že zajímavé vyprávění chytím za ocas, nebo vůbec.
Popusťe uzdu vašich vypravěčských schopností a vkládejte bílé i černé "perly" sem, do tohoto náhrdelníku
Asi bych měla začít, že? Tak já zkusím, jen krátce, něco vážného s veselým nádechem.
Včera jsem potkala paní H. Znám ji a celou její rodinu léta. Je jí 85 let. Šla se svým mentálně postiženým synem, kterému je 51. Dali jsme se do řeči .... počasí, dokonce padlo i to, že jsem pořád stejně hezká , a abych se revanžovala nějakým komplimentem, řekla jsem, jak je Bohoušek (její syn) hodnej, jak hezky se o paní stará atd. Paní H. mi to s radostí odsouhlasila, říkajíc: " Ano, je to štěstí, když se děti povedou."