Někteří mají možná pocit, že kauza Evy Michalákové nyní usnula a nakonec vyzněla do ztracena. V tomto článku bych proto chtěl všechny ujistit, že tomu tak rozhodně není. Naopak, drama popisující boj s kafkovskou hydrou pokračuje.

Naopak, drama popisující boj s hydrou kafkovských rozměrů má další dějství, které opět nepostrádá prvky absurdna. Řečeno méně vzletnými slovy, kauza se neustále vyvíjí, další průběh celého soudního řízení v Norsku pozorně sleduji. Musím říci, že jsem byl opravdu zděšen tím, co se odehrává.

Tak například podle dezinformací, které se rozšířily i díky nejmenované člence vlády, měli před komisí vypovídat i Denis a David, synové Evy Michalákové. Ve skutečnosti se tak ale nestalo a informace o nich jsou i nadále pouze zprostředkované pěstouny a Barnevernem, který od začátku vystupuje proti Evě Michalákové. Všichni asi víme, jak férový může být takový proces, kde přímé výpovědi dětí, kterých se kauza dotkla, nejsou přes přísliby Norska k dispozici. A to samozřejmě nemluvím o tom, jakým způsobem norská sociálka nakládá s dalšími fakty.

 

Norové: Chtěli jsme dostat dítě

Za zásadní považuji fakt, že se potvrdila dřívější zpráva o tom, že pěstouni chtěli Davida vždy adoptovat. Již dávno před svěřením Davida žádali jeho nynější pěstouni o adopci nějakého dítěte. Při umístění dítěte do péče tedy zcela jasně hrály roli zištné důvody. Jednoduše chtěli dítě získat pro sebe. A tím se naprosto vyvrací tvrzení o tom, že Eva Michaláková s někým nespolupracovala nebo spolupracovala špatně.

Kuriózní na tomto soudním řízení je, že i samotní pěstouni vedou svůj spor s Barnevernem. Mají za to, že je tento úřad po čtyři roky podváděl, protože k adopci Davida dosud nedošlo. Kdyby oni „podvedení“ pěstouni bývali věděli, že půjde jen o trvalou pěstounskou péči, vybrali by si jiné dítě. Tím de facto potvrdili to, že nám norská velvyslankyně prostě v prosinci 2014 lhala.

Myslím, že snaha pěstounů získat děti do adopce vysvětluje mnohé. Např. skutečný důvod rozdělení dětí nebo to, proč je do adopce navržen pouze David. Člověka musí mrazit v zádech, když vidí, že se z dítěte coby lidské bytosti stává předmět pro prosazení něčích zájmů.

Ptám se, kde to žijeme, že je něco takového vůbec možné? Více k tomu snad už říci nelze. Další průběh soudu budu samozřejmě nadále sledovat a na základě toho jistě vyhodnotím ve spolupráci s dalšími zainteresovanými lidmi další postup v této kauze. Lhaní a krádež dětí Michalákových biologickým rodičům je absolutně nepřijatelné a potvrzuje to pouze to, co jsme od začátku říkali: Norsko krade děti!

 

Přeji hezký den a veselou mysl!