Od roku 1969 dělám u jednoho podniku, celý život dojíždím vlakem i sto kilometrů, protože jízda autem by zatěžovala rodinný rozpočet. Nikdy jsem neřekl šéfovi, že do práce na přezčas nemůžu, stále mi přidávají (práci) ale mzda se drží deset let na stejné výši. Zaplať pánbů, že jsem nešel k soukromníkovi, který mi nabízel dvojnásobnou mzdu, ale už zkrachoval!
Didi někteří kolegové dělají v Německu, tak vím která bije. To se nedá srovnat, z toho se točí hlava.