Re: Cesta do zamestnani

tak celou tuhle diskuzičku bych poslala našim politikům, to by si početli. Dělala jsem 27let v jednom podniku u nás v městečku. Do práce jsem to měla 15 minut chůze. Po 20 letech se firma přesidlla o kousek dál, tak jsem to měla chůzí 30 minut. Občas jsem jela i autem. Jenže firma zeštíhlovala, tak se zeštíhlovala i účtárna a já po 27 letech jako účetní jsem byla bez práce. Bylo mi 46. Česky řečeno....STARÁ. Nepočítaně pohovorů ....k ničemu. Pak jen díky tomu, že ve firmě dělala moje spolužačka ze základky, mě vzali do firmy jako účetní. Dojíždění 20 km autem, občas autobusem.Vydržela jsem tam 4 měsíce a šla znovu raději na pracák, páč se tam přes soud dohadovali jednatelé. Jeden dělal většího pána než druhý a to co chtěli, jsem tedy v účtařině odmítala dělat. Pak mě paní na pracáku našla práci opět jako účetní. Mezi tím znova milion pohovorů k ničemu. Dojížděla jsem autem 10 km. Byla jsem tam spokojená. Jenže to byla firma stavební....mosty-silnice. Když Bárta zrušil veškeré zakázky, firma začla propouštět a já šla taky. Šlo nás tenkrát z firmy okolo 100 . Tak mi dcera domluvila práci ve skladě ve firmě u nás v městečku. Dělá tam mzdovou účetní. Když člověk nemá známosti, je to o ničem. Tak tedˇ to mám do práce 20 minut chůze nebo 5 minut autem. Peníze míň pochpitelně, ale zase neutratím za benzín jako když každý den dojíždím, tak se to nějak srovná. Doufám, že tu už vydržím do důchodu. Sice mám dvě směny, na který si nezvyknu, ale co se dá dělat. Už mám 5 na krku a tím je člověk fakt odepsaný. A už jsem slyšela i od ženských, že ve 40 už jsou taky starý. Chtějí mládí, páč si je vychová firma k obrazu svému.