Jsem také ateista, takže teoreticky církve k ničemu nepotřebuji, ale některé výstupy její činnosti pokládám za velmi prospěšné pro společnost. Kulturní, charitativní. Z tohoto hlediska nemám nic proti tomu, aby stát smysluplným církvím, pokud splňují jím stanovené požadavky a parametry, na jejich provoz přispíval. Přispíval, nikoli dotoval je v plném rozsahu. I tyhle organizace se musí snažit nějak po svém tvořit zisk za účelem svého provozu, o tom žádná. Nebo ho mít nějak zajištěn na podobném principu, jako popsal Tak. Celý ten problém spočívá v tom, že ačkoli by se mělo jednat o organizace "nehamižné", ony argumentují tím, že jim je ale odepřením původního majetku v tvorbě zisku (teoreticky ušlechtilého, samozřejmě) bráněno. No, a protože jim restituční zákon nahrává, chtějí urvat, co jen můžou. Nám jako jedincům, kteří tuto náhradu utrpěné křivdy historické mají zaplatit aktuální finanční křivdou na sobě samých, se příčí, že jsme nuceni znovu zadotovat to, co dobrovolně či nedobrovolně dotovali už naši předci. Vnímáme to tak, že církve nenabyly svého majetku vlastním, na dobrovolných i nedobrovolných dárcích nezávislým, produktivním úsilím, ale právě jeho vyžebráním nebo vymožením, a to ještě za aktivního páchání křivd na těchto drobných donátorech. A dneska si řekneme, nám k ničemu nejsou, a už zase chtějí?