Včera jsem vynechala, protože jsem prospala celej večer
Dneska Jiří Dědeček
Člověk, to zní hrdě
Člověk, to zní hrdě,
on se vozí autem,
tělo si odívá
pravým vikslajvantem.
Jedinej na Zemi,
kterej mluví řečí,
žere vše, co chrochtá,
štěká, bučí, mečí.
Žere taky trávu,
stromy, hlínu, kámen,
aby bylo jasný,
kdo je tady pánem.
Nedá se nic dělat,
je to bytost vyšší.
Člověk, to zní hrdě,
ať to každej slyší!
Říkal jsem to psovi,
louce, skále, vrbě -
nereagovali,
znělo jim to blbě.
Měli ze mě srandu, j
ak jsem zjistil zpětně.
Musím to říct lidem,
těm to zazní pěkně.
Tak jsem to řek jedný
frontě na banány -
nestačil jsem zdrhat
a počítat rány.
Dneska si tu větu
říkám radši v duchu:
Člověk, to zní hrdě
už jen mýmu uchu...