Tak tu máme zase Velikonoce, hurá.
Ani se tak neraduju z nějakýho ukřižování a vzkříšení, snad mi, neznabohu, věřící odpustěj.
Spíš mě těší to volno. Jojo, když je člověk línej jako já –teda ne že bych se chtěla vymlouvat, ale určitě to mám z tý štítný žlázy- tak to mu pak každý volno navíc udělá setsakra dobře.
Měla jsem to do puntíku rozplánovaný – jak si v noci, když všechno usne a je klid, pěkně budu psát, nebo sedět s cigárem na balkóně a koukat na noční oblohu jak z Ruzyně odlítá každou chvíli letadlo a přemýšlet, kam asi letí, a nebo si prostě jen tak čumákovat, jak se říká, do blba.
Ráno že si prodloužím spaní tak do těch dvanácti a vstanu rovnou na oběd.
Jenže – člověk míní…
První esemeska přišla asi v půl sedmý a oznámila mi, že má sestra, toho času ve Švýcarsku (pro weekaře - to je náhoda!), byla znásilněna:
U barvení vajíček
ošukal mě zajíček.
Zajdo, zajdo, ty jsi prase,
ale zítra přijdi zase.
Zasuneš ho maličko
a dostaneš vajíčko.
Hezký Velikonoce přeje Lenka s rodinou
Sotva jsem se z tý otřesný zprávy vzpamatovala a v polospánku jsem odpověděla, že my jim taky přejeme pěkný svátky, přišla druhá zpráva. Tentokrát mi nahlásila znásilnění má dlouholetá kamarádka:
U barvení vajíček
ošukal mě zajíček.
Po aktu se svalil na bok,
řekl „Čau a zase za rok!“
Hezké svátky, lásky více,
ale pozor na zajíce.
Nemají-li náladu,
útočí i zezadu!
Celá rozklepaná jsem se snažila znova usnout, ale postupně mi docházela hlášení o úchylným zajíci téměř z celý Evropy – z Německa, z Balkánu, a dokonce i ve Francii ten prasák řádil!
Když jsem pochopila, že ze spaní už nic nebude, nakrmila jsem kočky, protože moji aktivitu pochopily jako vstávání a krmení a už se šikovaly k miskám. Pak jsem se znova svalila do postele a další zprávy jsem četla nahlas i Zuzce, aby věděla, co se ve světě děje.
Když přišla asi desátá, prohlásila Zuzka, jindy skoupá na sprostý slovo, abych odpověděla, že žádný vejce nebarvím, takže mě žádnej zajíc prostě neošuká, kdybych se na hlavu postavila.
A má recht. Má úzkost se rozplynula, přestala jsem se ohlížet, jestli se ke mně nějakej ušatej zmetek neblíží zezadu, udělala jsem si kafe, sedla jsem si na balkón a nastavila pobledlý tváře jarnímu sluníčku.
Jojo, na tom světě je stejně krásně, že?
Jen kdyby nebylo těch deviantů!
Tak pěkný Velikonoce i Vám!
(A bacha, jo?!)