Recyklace použitého nápadu i rýmu : ))
Další blbina :) z jedné rozcvičky.
Tovaryšská
Já kdysi nedokázal poskládat k sobě slova,
však kázala mi touha zkoušet to zas a znova;
tak jsem si uzlík svázal, šel k mistrům do učení,
z nich téměř každý usmál se: „Blázne, to nic není!
Chce to jen trochu snahy, pár let, pak budeš dobrý,
nehledej za tím vědu, neboj se žádné prohry
a nervi sobě vlasy, když občas veršík skřípne,
zmuchlej špatný pokus, příští se neodchlípne.
Pokud tě stihne lítost zahodit pěknou hříčku,
netrap se věcí ihned, mrskni s ní do šuplíčku;
kdoví, možná v budoucnosti ti přijde k užitku,
schovej zbylý materiál, nelze mít námitku.
Ptáš-li se, v čemže vlastně tkví tajemství úspěchu,
nevím, jak hned vyjádřit se, to nelze ve spěchu.
Jestli chceš, prozradím ti, stručnější o pár slabik,
opři se o verpánek, stref na hlavičku hřebík,
lehčí než jitřní vánek, musí být tvoje tkaní.“
Už nejsem malý Janek, nepřišlo polekání.
Utekly rychle roky, mistři mi mluví z duše,
místo švestek vybaluji z ranečku pár hrušek.
Výsledný ortel sobě čtu z výučního listu:
Ač nikdy dvakrát neneslo - i básnění je řemeslo.
(Abych se porozhlídl po adekvátním místu..)
_______________________________________________
Trpké poznání
Tenkrát lépe udělal bych jít radši na kuchaře,
knedle umět dneska vařit, jak ve vodě, tak v páře;
mít všude kolem plné misky, naducané tváře!
To u druhých možná platí, řemeslo má zlaté dno,
moje těžce kačky nese, méně než je záhodno;
co zklamání však přineslo! Ne že jedno! Nejedno.
K čemu jsou mi rýmovaček štosy, přímo přehršle,
žaludek si smutnou brouká, záplaty přidrží šle;
kdo to mohl jenom tušit, že mecenáš držgrešle!