V poledním, ranním i nočním tichu
Rád bych se věnoval akrostichu.
Avšak mé práce, té nade dvě hlavy,
Že druhým nepřál bych, s přísahou pravím.
Edenem pro mne na oběd pauza,
Dvojitý moučník jest náhradou za:
Napjaté nervy a šéfovo klení,
Éskulap s užovkou už zuby cenil.
Tuze by pomohla tasemnice!
Enormně přežrán nezmůžu více.
Mazlím se s myšlenkou zalehnout v pelech,
Po jídle spočinout na lůžku déle.
Oč je teď těžší zapudit verše?
O slona - dodám, přirovnán k bleše.