Ahoj, já jsem v důchodu šestý rok a mám to jak na houpačce. Krátce před tím jsem se rozvedla, protože stáří se svým bývalým jsem si nedovedla představit (alkohol, neúcta apod). Ale ani stáří o samotě se mi moc nelíbí. V létě to jde, mám zahradu kde sice nic moc nepěstuju ale i údržba zabere dost času. To jsem v pohodě, opatruju kytičky a jsem ve svém živlu. Ale s nástupem zimy to na mě padne, nepomůžou knížky, vnoučata ani kamarádky. Uklizeno i uvařeno mam raz dva a co pak. Prostě se cítím odepsaná, potřebná jen na hlídání vnoučat a jinak nevidím žádný cíl. A tak tu zimu nějak přetrpím a těším se na jaro a na zahradu. Já nevím, možná se jen nějak lituju, ale tak to cítím a nemůžu říct, že se mi to tak líbí. Že jsem pánem svého času je prima, to je snad jediné pozitivum. Mám i jiné zájmy než jen zahradu, luštím křížovky, sudoku, pletu a mám dvě malá akvaria. S vnukem (předškolák) děláme různé výtvory z papíru, hrajeme hry .....všechno málo
Tak moc pozitivně jsem nenapsala, ale aspoň jsem se tady mohla svěřit. Doufám, že jsem vás tím moc neotrávila 