Re: Jak si užíváte větší volný čas v důchodu?

Tak tu sedím a čtu zase další "diškus". Souhlasím s tím, že když jsem pracovala, tak jsem toho nějak víc stihla, ale........ jednak jsem pořád někam, pro něco, za něčím pospíchala, něco doháněla, jednak neměla čas na přátele, na koníčky, říkala až, až, až...... Pak jsem se rozhodla, že pújdu do důchodu o dva roky dříve ve stejnou dobu, kdy šel můj muž. Je pravda, že jsme se odstěhovali na vesnici do opravené chaloupky, ale i jinak to byla změna. Život se nám nějak zpomalil, najednou mně nerozhodilo, že jsem vstávala v osm hodin místo v šest, po obědě jsem si mohla sednout nebo dokonce lehnout s oblíbenou knížkou, odpoledne si v klidu udělat kávičku, podívat se na oblíbený film nebo zapnout počítač. A najednou jsem zjistila při pravidelných kontrolách u mých lékařů, že stačí, když budu brát je 5 prášků denně místo 13 a tak se těším z každého dne, který začíná. Vím, že to taky hodně dělá moje zahrádka, naše bíglí smečka, naši tři synové a jejich děvčata / vnoučata také zatím nemáme/, přátelé, kteří k nám jezdí na kus řeči a také spousta virtuálních kamarádek a kamarádů z celé republiky, které jsem získala právě díky internetu - ne na facebooku a jiných sociálních sítích, ale na webech jako je tento a dalších zahrádkářkých nebo pejskařských. Ráda fotím a tak dost času strávím pořádáním fotek na PC, jsem taková hračička. Moje velká láska jsou růže a právě díky tomu, že jsem teď ten "státní rentiér", tak se jim můžu opravdu věnovat, jak na zahrádce, tak virtuálně - sháním informace, posílám fotky na různé weby, brouzdám po různých diskusích, prostě se nějak nemám čas nudit.

Věřím, že i ve městě se nemusí člověk nudit. Jak tu někdo napsal - ideální společník pro to je ušatý kamarád nejvěrnější - pes. A potom je také důležité překonat ten pocit jakéhosi studu, že nic nedělám. Prostě si sednout třeba v parku a jen tak se kochat. A já osobně jsem strašně ráda za to, že mám třeba čas na knihy, které jsem léta odkládala, protože nešly číst po třech čtyřech stranách před spaním.

A protože ráda vařím a peču, tak mi to taky nějaký ten čas vyplní, zvlášt když udělám něco pracnějšího, na co jsem dřív neměla čas - když přijde člověk v šest večer z práce, musí s tím vařením opravdu pohnout.

Tak koukám, že toho filozofování už bylo asi dost - omlouvám se. Ale ještě jednu myšlenku - moje babička vždycky říkala :" Vždyť jsme tu jenom jako na procházce a nevíme dne ani hodiny." A tak to je asi potřeba brát. Užít si každý den, který jsme tady. A pro Rakave mám radu - zkus chvíli brouzdat právě tady na weeku a třeba se ti někde zalíbí. Věrka