Já také ještě nejsem, podobně jako Anavi v důchodu. Jen jsem chtěla napsat, že u Rakave je problém v tom, že bydlí v bytě. Kolem domu je totiž tolik práce a pokud člověka nadto ještě baví zahrádka, tak je o práci postaráno. To jsem si říkala už tehdy, kdy začala být větší nezaměstnanost. Že nezaměstnaní lidé na venkově, co mají menší hospodářstvíčko, stačí pár slepis,králiků, pejsek kočička, mají i tak co dělat. Zatímco nezaměstnaní lidé v bytech, co nemají děti nebo je mají odrostlé, musí mezi těmi 4 stěnami dost "šílet". Život ve městě je pohodlný,ale pokud člověk aktivně a denně neholduje kultuře, což z finančních důvodů stejně moc dobře asi nejde....., tak se asi musí v bytě ukousat nudou.
V domku je vždy co zlepšovat. Třeba se dá vyklidit kus podkroví, zútulnit a začistit ho, ten kousek zateplit, dát tam nějaké ohřívadlo a udělat si tam dílnu. A vyrábět tam třeba domácí svíčky z včelího i normálního vosku, nebo šít pěkné přehozy, plést třeba ponožky - to vše se dá pak prodat třeba na www.fler.cz a je z toho radost dvojnásobná. Já bych se tedy v důchodu také nenudila, zajímá mě tolik věcí, chci toho tolik stihnout, že nestíhám. Chtěla bych se naučit plést košíky, začít pletením z papíru,ale pak umět i košíky z proutí, chtěla bych se naučit malovat na těch kurzech,kde naučí každého, také decoupage mě láká , pletení, šití, zkrátka, je toho moc. 
Navíc mám velmi ráda děti a zvířata, tak bych dojížděla někam do dětského nebo kojeneckého domova jako dobrovolník, kdybych neměla vnoučata. . Vždyť, i kdž se situace v dětských domovech zlepšila, pořád jsou tam stovky dětí, co nemají individuální přístup. Vychovatelky nestíhají,mají toho dost. Jednotlivé dětské srdíčkové bolesti i radosti už nemají moc času řešit. Ono je těžké, ukočírovat 5-6 dětí, udělat s nima úkoly, to jim pak fakt nezbyde čas na to, aby se zajímali o každé dítě do hloubky. A každý si rád popovídá, a s něčím se svěří. Dospělí i děti. Ke svým dětem mám ještě v hostitelkské péči sedmiletého chlapečka, a vždy, když ho v pátek vyzvedávám, tak hned začne povídat o tom, jak se má ve škole, a kdo je na něj z kluků "zlej" a kterej kluk je jeho kamarád, a která holka ho "miluje" atd. 
A úplně je na něm vidět, jak to ze sebe rád "vysype". Jak je šťastný, že ho poslouchám a ptám se ho na podrobnosti. 6e není na zážitky a celkově na život sám. Vychovatelky jsou hodné a dělají kus práce, ale prostě fakt nestíhají.
Nebo je dobré si najít nějaký útulek a chodit tam venčit pejsky, třeba jen ty malé, když člověk není fyzicky úplně v kondici. Jéje, já kdybych byla ranní ptáče, tak bych ráno poklidila, připravila si vaření, a pak už bych vyrazila někam tam, kde je potřeba každé lidské ruky, každého lidského srdce. Pokud chceš, Rakave, poradím ti, jak na to. Ale pokud ti třeba starost o děti není blízká, tak to také pochopím, každý člověk je jiný, někoho práce s dětmi těší, ale někdo jiný si s nimi moc neví rady, co jim říkat,jak si s nima hrát atd. Přeci jen je to jiné u dětí, které máme doma od narození , než v prostředí, kde jsou děti "neznámé. To je jen nápad a návrh. 
Ale na místě Rakave bych také alespoň uvažovala o tom, koupit si nějakou menší chatku se zahrádkou. To byste se s manželem o víkendu vyřádili tam. A pak přes týden bys byla víc radší, že si můžeš doma uklidit. Já bych úplně bez zahrádky nemohla být. Vždycky jsme bydleli v domě, a měli dokonce i chalupu, aby se dalo měnit o letních prázdninách prostředí. Zkrátka odjet do lesů a krásné přírody Jižních Čech.