V poslední době se mi začínají dost vybavovat vzpomínky z dětství.Dokonce jsem si přes chat zavzpomínala s jedním kamarádem,který se mnou vyrůstal a já ho 10let neviděla.Nejradši ovšem vzpomínám na to jaký byl můj tatínek pohodář a rád si s námi hrál, i když času mu moc nezbývalo,protože se musel hodně ohánět,aby nás uživil.Bylo nás prostě pět.Pět dětí a myslím,že jsme se našim celkem povedli v tom,že z nás vychovali slušné lidi,kteří mají především úctu ke svým rodičům do dnes.Vybavuji si jak nám tatínek dělal z drátěného oka a mýdlové vody obrovské bubliny.Vidím dodnes jak jsme s bráchou poskakovali radostí z každé obrovské a pomalu se vznášející bubliny.Nikdy nezapomenu na vůni borového lesa kam jsme chodili na houby.Když přijedu k našim na návštěvu,občas se zajdu do toho lesíčka podívat.Věřte,že se tam vždycky tak nějak rozesmutním.protože cítit vůni dětství je nádherný a bolavý zároveň.Nikdy se nevrrátí,ale přitom je pořád se mnou v mých vzpomínkách.Díky vám tati a mami.