Já si živě vybavuju (to mi byly necelé 3), jak se houpu na houpačce, ve stínu u kůlen na uhlí stojí kočárek, ve kterým leží čerstvě narozený brácha a máma mi přinese meloun a zakazuje mi se houpat, dokud ho nesním.
Ze "starého" bytu si dost pamatuju - přestěhovali jsme se, když mi byly 4-5? V době kdy ještě ani nebyl brácha - máma dělá, myslím, strouhanku, a mám děstnou prču z toho, jak nám naše andulka nalítává a sedá na hlavy. Pamatuju, jak jsem si ustřihla ofinu. Nebo jak jsem jednomu malýmu cikáněti půjčila trojkolku a on s ní ujel za roh a já čekala jestli mi ji vrátí. Jak jsme se koupali s bráchou v lavoru... No prostě je toho opravdu dost.
Krásný vzpomínky jsou na moravskou prababču a pradědu. V noci jsem si k nim vlezla do postele a lehla si mezi ně. Chytla dědu za ruku, on si druhou u ucha přidržoval rádijko a já spokojeně chněla.
A ve školce jsme se bavili tím, že jsme ze žaludů vyšťourávali červi, dávali je do náklaďáčků a soutěžili, kdo jich bude mít nejvíc.