Mne tam nejsk vlastne nejvíc vadí tato slova:
Neomlouvá mě to, že jsem vždy ctil otce svého i matku svou a choval se podle svého nejlepšího svědomí a vědomí (až do osudné noci) tak, aby mým chováním a jednáním nikterak netrpěli mí nejbližší ani další lidé v mém okolí. Ani to, že jsem vždy respektoval veškerá práva a svobody ostatních a dodržoval řád i psané zákony naší společnosti.
Neomlouvá mě ani to, že jsem se vždy snažil být vzorným, milujícím a ohleduplným manželem. A to i ve chvílích, kdy se naše rozdílné povahy projevovaly nejvíce a společné manželství procházelo těžkými zkouškami a krizovými situacemi, udržitelnými jen za cenu velkých obětí a kompromisů a s pomocí rodiny, přátel, psychologů a párové terapie.
Neomlouvá mě ani to, že jsem se vždy snažil být vzorným otcem, na kterého se celá rodina mohla ve všem spolehnout. A neomlouvá mě ani bolest a lítost nad ztrátou vlastní ženy, kterou jsem tolik miloval.