Loudat se tmou, v náruči kytku voňavou,
ruku v ruce, pod černou oblohou.
I zvony na věži se odmlčely,
když mlžný opar nad našimi těly
rozplynul se nad vodou.
Měl na rtech příchuť dlouhé cesty,
Přesto však nekonečné štěstí
dokázal mi dát.
Svítá, a já mám strach,
že navždy zmizí v dálavách.
Ruku v ruce, pod blednoucí oblohou,
rosa nás chladila na nohou.
S náručí prázdnou, bolavou,
jdeme vstříc smutnému ránu.