Pro Libi:
Odpověď, již jsem zapomněla,
stranu zpět divná zkazka zněla,
o pravdě, o lži - a záměně,
té chybě hned zkraje ve jméně.
Která je která, nešlo poznat,
(neradno k oběma se doznat,)
jedna i druhá pěkná mrcha,
(pročež ze zbabělosti prchám.)
Lhostejno, které plný ranec,
obou dvou bývám stejný štvanec,
sama vtělení vrtkavosti,
morální mráz do morku kosti!
Zatěžko se mou smlouvat o lži,
i k lichvám přisadím si marži,
jak zmerčím výhodný artikl,
vržu hůř než starý vehikl.