Že je "něco" mezi nebem a zemí, tomu docela věřím..., okrajově si tu a tam něco přečtu, ale do hloubky...to raději ne. Vyvolávání duchů a podobně také ne...Mě "bohatě" stačí můj "šestý smysl" a i z toho mě někdy mrazí. Zkrátka kolikrát během vteřiny úplně změním rozhodnutí a poté když si zpětně uvědomím "Proč,co mě k tomu vedlo", tak nemám žádné logické vysvětlení.Naposledy koncem roku. Něco jsem v práci psala...najednou jsem vylítla k předním dveřím a na poslední vteřinu jsem stačila zachytit člověka co začal kolaboval .Natlačila jsem ho na zeď,po které se bez úhony svezl k zemi a zařvala na kolegu.Až když bylo po všem a pána odvezla rychlá,tak mi kolega,který seděl vedle mě a diktoval mi řekl,že jsem prý vylítla ze židle...Přitom na přední dveře nevidím,že kolem někdo jde a v počítači bylo půl rozepsanýho slova...Jak to vysvětlit, proč jsem zničeho nic vylítla, když jsem neměla žádný důvod? A toto se mi občas stává...Navíc moje babička měla taky takový "smysl" a mnohem intenzivnější...