S dálkovým bývá občas "legrace"
nechala jsem se kdysi přemluvit manžou, že pojedeme na hory fotit východ slunce. Samo, že to bylo zjara, kdy je den dlouhý a slunce vychází hodně brzy, takže to obnášelo vstávání ve tři ráno a rychle frčet na kopečky. Dlouho jsem se bránila, protože mám bytostný odpor k rannímu vstávání, ale jednou se mu zadařilo a jeli jsme.
No, východ slunce stál za prd, fotografování celkem k ničemu, já otrávená, nevyspaná, jsem patřičně vrčela a že tedy jedeme domů... V pět ráno, jdeme k autu, cvaknu dálkou a - a nic. Cvaknu podruhé, auto bliklo a odemklo se. hurá, jedeme domů!
Ale......... ale neodblokoval se imobilizér a auto začalo řvát, jak kráva a aby se to nepletlo,, stáli jsme na parkovišti u hotelu, takže se nám podařilo vzbudit asi všechny hosty a div, že na nás neposlali policajty. Asi až za hodinu, vymrzlá, zuřící, po vzteklém kopání do všeho, co autu patřilo, si najednou dal imobilizér říct a mohli jsme odjet.