carlos napsal(a):
Kurňa už jsem asi jediný stěžovatel
, ale nedá mi to. Včera odpoledne mě hrklo v zádech a připadám si jak lazar, ležet dobrý, sedět jakž takž, ale vstát ze židle, onout se, něco zvedat, to je fakt o překonávání sebe sama. Zvláštní že chůzi to snáší celkem bez problémů, i když je to znát. A aby toho nebylo málo, v hubě se mě rozrůstá aft jak prase. Samé dobré vyhlídky do budoucna
Carlosi, o bolestech bych mohl psát romány. Kdykoliv sahám po tramalu, aby mě bolest přešla, vzpomenu si na pana poslance Voleníka. V jednom rozhovoru, kdysi dávno, říkal že si na bolest zvykl. Redaktor se ale ptal, že to asi není možné a co že dělá, když bolest je nesnesitelná. On odpověděl, že si uleví řvaním a sprostým nadáváním. Takže moje bolest zad, když už je taková, že jen stěží si sednu na posteli a pouze si ulevím polohlasně "kurva", je vlastně brnkačka. Ten rozhovor, který tady popisuju, jsem nenašel, ale kdyby sis chtěl upřesnit, kdo byl pan Voleník, dávám sem odkaz na jiný článek:
http://revue.idnes.cz/lidicky.asp?r=lidicky&c=A030213_201357_lidicky_pol