Pavlo, nejen že se vyznáš, ale ještě si mi připoměla mýho nejmilejšího strýčka Mílu. (Holuba) Když jsem začal chodit do školy, přijel za svou matkou, sestrou mé babičky a vzal si mě na koleno a když jsem ho ubezpečil že už umím číst, vytáhl z kapsy noviny, dal je na stůl, podal mi tužku inkoustovku a řekl: Napiš hovno! Tak jsem na okraj krasopisně napsal hovno a druhý den jsem s ním šel do krámu, kde koupil několik lahví červeného vína a pro mě všechny tři druhy bonbonů co tam měli v takových skleněných nádobách a nabírali je plechovou lopatkou a sypali do kornoutu. Na otázku krámské, mocli toho chce, řekl: Od každýho kilo. Občas k nám jezdil s Luborem Tokošem, toho jsem měl také rád. Vždycky ale jezdili každý svým autem. Oba měli Pabědu, to byl luxusní vůz. A jak tam ty Pabědy před barákem stávaly a v baráku se svítilo do rána, byl můj otec zatčen a čtyřiadvacet hodin vyslýchán STB. Už to mé psaní dává na blog, ale neodpustím si ještě popsat jak učil svoji dceru Zuzanku vyslovovat r. Vzal jí k oknu a "Zuzanko podívej se ven a řekni mi co vidíš." Zuzka odpověděla: "Paní tam stojí" A Míla na to: "Hovno paní, kurrrva je to. řekni kurrva, Zuzanko" "A co má ta kurrva, Zuzi?" "Tašku, tatínku" "Hovno tašku, prdel má Zuzanko, prrrdel! No prostě s králem Šumavy byla prdel.