Dobrý večer,
no, mě bolívá žlučník. Horší bolest neznám, než koliku, porod sranda proti tomu. Doktorka mně slibuje už skoro 4 roky operaci, začalo to, když se malá narodila po šestinedělí. Nejdřív jsem nevěděla, co to je, po druhé příhodě jsem šla k doktorce. Poslala mě na ultrazvuk, a ukázalo se, že tam mám štěrkovnu...že prý, než budu příště těhotná, tak žlučník musí ven.
No, trápí mě dostatečně i teď, protože, až jsem se objednala k operaci, se na předoperačním vyšetření lékařka ptala, zda nejsem těhotná. Dušovala jsem se, že ne, a do týdne se ukázalo, že ano....Zajímavé bylo, že dokud byla mladší v břiše, tak jsem o žlučníku nevěděla.
Pak jsem odrodila a za tři týdny to začalo nanovo. I dvakrát do týdne. Přišla jsem na to, že když mně to začne bolet, pomůže mi se vyzvracet, zapadnout do postele a obložit se termofonama s horkou vodou a mít klid - brala jsem i No-Spa, ale kojím, tak to nechci.
Nejhorší na tom je, že nevím, kdy to přijde. Obyčejně jídlo málo rozkoušu, nebo je nadýmavé, to je úplná katastrofa. Ještě se do toho přidají holky, začnou brečet jedna přes druhou, můj je nedovede uklidnit, tak je zelená bledá utišuju, pak se doslova doplazím na WC a tam to jde vrchem spodem. Pak se zas dovleču do postele, provedu záhřevná opatření a pak už mi je i řev dětí putna, protože to bolení je strašné. Nejde dýchat, zpotím se, vzápětí se mnou třese zimnice, bolí pod žebrama a pod lopatkama, no fuj.
Lékařka mně říkala, že při kolice není moc dobré se jít vyzvracet, protože ty kamínky mohou ucpat žlučovod či co a udělat tak ještě větší neplechu, ale ono to nejde to vydržet.
A co vy? Taky vás to občas chytne? Já už bych na operaci šla dávno, ale okolní podmínky jaksi nejsou pořád vhod (malé děti).