Majko, jsem leckdy z jednání úřadů taky překvapená.
Kdysi se mi stalo, že mi byla omylem několik měsíců vyplácena vyšší mateřská. Já o tom nevěděla, protože jsem se domnívala, že mám prostě na takovou výši právo a důvěřovala výpočtu z úřadu. Po několika měsících mi přišel od jisté úřednice dopis, že dlužím 7 tisíc (což byl ten přeplatek) a strhne mi to z následujících dvou mateřských. Konec, tečka. Tak jsem milé úřednici zavolala, že bychom se asi chodili pást a že to není můj problém, že udělali chybu. Že samozřejmě dluh vyrovnám, ale brala bych od nich jako slušnost, že se v první řadě někdo omluví, že mě do takové situace dostal a za druhé, že se domluvíme na splátkách přípustných pro obě strany. No, ta paní nakonec byla tak vynervovaná z toho, aby neměla nějaký postih za špatný výpočet, že za mnou přijela až domů s bonbonierou!!! Manžel z ní byl tenkrát docela hotovej. Potom přijela zas pro nějaké podpisy, ani si neodvážila mě tahat s dítětem na úřad.
Tím jsem chtěla jen napsat, že mi připadalo, že to paní pak řešila víceméně jako osobní záležitost, než jako pracovní "překlep". A že měla pěkně nahnáno z toho, abych to "nehnala vejš"....:(.
Ve výše uvedeném případě bych samozřejmě brala jako správnou cestu, že se to vyplatí tomu, komu to správně náleželo a je věcí úřednice, aby si to vydolovala z toho, komu to poslala omylem. Nevím, proč by za její "blbost", s prominutím, to měl odnést ten druhý, co s tím nemá vůbec nic společného a měl si to z někoho vymáhat sám.