Re: O čom sa vám zdalo?

V týdnu se mi zdálo, že večer vyjíždím z parkoviště, bylo hnusný počasí, nevím, jestli pršelo nebo byla mlha, a vyjela jsem do ulice, kde nesvítilo pouliční osvětlení. V tu chvíli jsem zjistila, že nemám rozsvícená světla a vyděšená jsem tu ulici projela po tmě. Měla jsem strach, abych nesrazila chodce, ale pořád jsem jela a pořád bez světel. Až mě spolujezdec zklidnil a já zastavila. Uff, docela jsem z toho snu byla rozhozená, říkala jsem si dneska bacha za volantem. Hned cestou do práce mě nas**l jeden ze z Plzně, jel jak s hnojem, přitom pěkný auto, určitě by dalo víc jak 70 za hodinu. Silnici měl volnou, ale prostě nepřidal. A já ho nemohla předjet, protože buď byla plná čára anebo auta v protisměru. Po nějakých deseti km jsem ho konečně na dvouproudovce předjela a odolala jsem silnému pokušení ukázat mu vztyčený prostředník. Řekla jsem si: Otázko, ukaž, že jsi dáma. Za dvě hodiny další doveda, klasicky na kruháku u nás u muzea, tam jsme na to celkem zvyklí, že výjezd od nás ignorujou a občas si nějaký čuramedán zatroubí. Většinou ho v duchu pošlu kamsi, ale tentokrát se povedlo, že já chtěla pokračovat po kruháku a on chtěl vyjíždět a stáli jsme oba, protože on na vnitřní straně, já na vnější, takže jsme si křížili cestu A přijíždějící auta stála a čekala. To jsem už měla hodně velkou chuť vystoupit a poslat ho rovnou do riti, ale v těch vedrech se rozčilovat s blbcem a ještě brzdit provoz.... tak jsem jela. Já byla na kruháku první, tak ať si troubí, král silnic. No ale fakt jsem se těšila, až budu odpoledne doma, protože jsem se bála, jakej debil na mě vyjde do třetice. Na štěstí se obešlo jen těmi dvěma.