tak mě napadá,že to ,co mi považujem za naši roztržitost,jsou jen zlomyslné kousky věcí kolem nás.
jednou mi babička říkala,že věc,kterou urputně hledám,to ví,hoví si někde,pozoruje mě a baví se tím,jak mě napálila.proto,když dlouho něco nemůžu najít,sednu si ke stolu a hlasitě řeknu,ty klíče,peněženku...už nehledám,už je nepotřebuju,nechám to na jindy.a jdu dělat něco jiného.pak mi ,třeba při chystání večeře ,bleskne hlavou.klíče jsou v horním šuplíku,peněženka leží venku na botníku...já jdu a ono to tam fakt je! tak mě napadá,že to ,co mi považujem za naši roztržitost,jsou jen zlomyslné kousky věcí kolem nás.